Zpověď zpovědníka

Tento článek záměrně nezařazujeme do rozhovorů, jelikož nás zpovědník si nepřeje být jmenován. Což, jak jistě chápete, je naprosto fér. I my ctíme zpovědní tajemství.

S blížícími se Velikonocemi, se hodně z nás chystá ke zpovědi. My jsme pro vás vyzpovídali jednoho kněze, který nám prozradil, co NEříkat u zpovědi a jak celou svátost pojmout od začátku až do konce.

Příprava:

Jsou dva typy lidí. Ti, co se připraví a pak ti, co improvizují. Ti pilnější (v ideálním případě) doma zpytují svědomí a pak se jdou vyzpovídat. Ti méně pilní přemýšlí, z čeho se vyzpovídají po cestě autem do kostela nebo když sedí v lavici a čekají, až na ně přijde řada. A pak jsou tu lidé, kteří si sednou do zpovědnice a spustí na kněze formou nekonečného brainstormingu. Samozřejmě, v ideálním případě bychom se měli ještě před samotnou svátostí zamyslet v tichosti a klidu nad tím, co se změnilo od naší poslední zpovědi a z čeho se vůbec chceme vyzpovídat. Jaký typ jste vy?

Ťuky ťuk, kdo tam?

Budete se divit, ale někdy je pro kněze VAŠE zpověď daleko horší, jak pro VÁS. Pokud kněz zpovídá ve starém kostele, kde ještě jsou dřevěné zpovědnice, často nemá možnost poznat, jestli ve zpovědnici někdo je nebo ne. Může se tak stát, že třeba budete sedět pět minut v tichu a přemýšlet, jestli tam ten kněz náhodou neusnul. Věřte nebo ne, věta jako "Otče, zhřešil jsem." může samotnou zpověď hodně urychlit. Pokud se vám z jakéhokoli důvodu nechce touhle větou začínat, vymyslete si jinou nebo aspoň hodně hlasitě dýchejte a doufejte, že má kněz na druhé straně hodně dobrý sluch. Důležitá informace pro kněze je také to, kdy jste naposledy byli u zpovědi. Řekněme, že jste se naposledy zpovídali před dvaceti lety. Nebo jste se zpovídali před měsícem, před půl rokem. Nebo třeba včera. Každá z těchto popsaných situací, dává knězi jistou představu o vás a vaší situaci.

Nezpovídejte se:

  • Poeticky. (Občas mají lidé pocit, že zabalením hříchu do podrobného poetického opisu okolností odvedou pozornost zpovědníka nad tím hrůzným činem, kterého se dopustili. Věřte mi, nezabírá to.)
  • Příliš obecně. (Například vyzpovídat se slovy "Podlehl jsem závislosti." je vážně málo. Je spousty druhů závislosti a kněz se vás stejně s největší pravděpodobností zeptá, jestli byste to mohli specifikovat.)
  • Z hříchů jiných lidí. (Ano, vážně se to děje. Někdy když popisujeme příliš podrobně okolnosti hříchu, může se nám stát, že ve snaze popsat příčiny našeho chování, nadsazeně řečeno, žalujeme na druhé lidi.)
  • Z hříchů, které nejsou hříchy. (Vysvětlím. Nezpovídejte se z pokušení. Pokušení může vést k hříchu, ale samo o sobě hříchem není. Stejně tak se nezpovídejte z emocí. Emoce můžou podnítit nějakou vaší reakci a ta nemusí být vždy špatná a hříšná. Nezpovídejte se z věcí, ve kterých si připadáte slabí. Například věta "Mohl bych se častěji modlit." je sice pravdivá a moc hezká, ale není to hřích.)

Až váš výčet hříchů skončí, dejte to knězi dostatečně jasně najevo a připravte se na rozhřešení.

Na závěr, buďte prosím s námi zpovědníky shovívaví. Věřte, že pro nás je zpovídání služba a na rozdíl od vás, mi v té nepohodlné zpovědnici musíme sedět třeba půl dne, zatímco vy jste za deset minut venku a záříte jako prádlo vyprané v Pervolu.

Váš zpovědník