Zbývají mu dva roky, než se vrátí z Afghánistánu.

Znám Jill už nějakou dobu, přestože jsme se nikdy neviděly. Její příběh mě zaujal, a tak jsem ji tak trochu donutila, aby mi ho dovolila zveřejnit na mém blogu.

Jill je 25 let a žije v Ohiu (USA). Svého manžela poznala na internetové katolické seznamce a od začátku věděla, do čeho jde. Gabriel (její manžel) slouží už několik let v armádě a aktuálně mu zbývají dva roky do konce mise v Afghánistánu.

Jaké to bylo na začátku? Vnímala jsi rozdíl, když se z tebe stala čerstvá military wife?

V Americe je armáda lidem mnohem bližší, než tomu bude v Evropě, předpokládám. Oba dva moji starší bratři slouží v armádě a vím, jak to chodí. Pravda je, že na realitu manželky vojáka, tě asi nikdo nepřipraví. Před svatbou jsme se viděli jen párkrát, hodně jsme si volali přes facetime, psali si a snažili se zjistit jeden o druhém co nejvíc. Myslím, že nám hodně pomohlo, že jsme oba katolíci a věděli jsme, co chceme. Ten zbytek věcí prostě vždycky nějak vyřešíš, ale pokud nemáte společné hodnoty a víru, pak to bude skřípat.

No, abych odpověděla na tvou otázku, rozdíl to byl, a velký.

Jak to funguje? Musíš se stěhovat, když Gabriela převelí? Slyšela jsem, že rodiny vojáků jsou pořád na cestách.

Tohle je pravda, já pracuju jako kadeřnice a kosmetička, takže pro mě to není problém, ale znám lidi, kteří stěhováním hodně trpí právě kvůli práci. Pokud nechceš, nemusíš se stěhovat s manželem, ale většina rodin to dělá. Když Gabriela převeleli k jiné jednotce, museli jsme se stěhovat do Ohia. Není to až tak hrozné, jak to zní. Armáda to má dobře vymyšlené. Existují taková armádní městečka, kde je všechno, co potřebuješ. Doktoři, obchody, prostě úplně všechno. Tomu se říká bydlet "on-base". Většinou musíš ale o tohle bydlení žádat a může se stát, že zrovna nebude nic volného. Každopádně, tyhle on-base vesničky jsou super, ale jsi v bublině. Na druhou stranu, jako manželky vojáků držíme při sobě a všechny si pomáháme, víme, jaké to je, usínat v noci sama a bát se otevírat poštu.

Dostáváme se k tomu horšímu. Když je Gabriel pryč, jak to zvládáš?

Nezvládám. :D Asi bych měla říct, že máme roční holčičku, to je dost důležitá informace, která tu ještě nepadla. Ale zpět k tomu, jak to zvládám. Díky Amy (dcera) mám denní režim celkem dost daný. A právě v té rutině je klíč k přežití. První noc po Gabrielově odletu jsem nespala a tři dny jsem se nezvedla z postele. To ale není řešení. Postupně jsem pochopila, že musím svoji hlavu nějak zaměstnat. Rutina nám dává pocit klidu a jistoty. Každé ráno jsem vstala, vyčistila si zuby, ustlala postel, nasnídala se a šla pracovat. Ať už to bylo na zahradě nebo jen uklízení po domě nebo stříhání klientek. Musela jsem něco dělat. Teď v noci nespím a přes den se snažím do toho malého tvora nacpat aspoň trochu normálního jídla, protože nějak odmítá pochopit, že hlína se nepočítá...

Nemáš strach, že Amy nedokáže s Gabrielem navázat normální vztah?

O tomhle jsme se hodně bavili, když jsem otěhotněla. Myslím, že klíčové je, aby člověk před dítětem nic neskrýval. Od začátku jí o Gabrielovi vyprávím, vidí se přes facetime, i když mi ještě nerozumí, říkám jí, kde Gabriel je a proč tam je. Učím ji říkat "táta" a prostě se snažím, aby ho pořád vnímala. Ale je to těžké.

Jak armáda ovlivňuje tvůj duchovní život?

Hodně. S Gabem máme oba dva nastavený čas, ve který se modlíme. Nevoláme si, ale modlíme se ve stejnou chvíli. Když si voláme, chceme mít čas jeden na druhého. Takhle se prostě jen modlíme s myšlenkou, že ten druhý dělá to samé, i když stovky kilometrů daleko. Gab má v jednotce svého kaplana, který jim slouží mše. Já díky Gabrielově práci obrovsky rozvinula svůj vztah s Bohem. Lidé jsou zvyklí mít své milované vedle sebe, takže představa jakéhokoli vztahu s Bohem je pro ně úplně nepochopitelná. Alespoň tohle mi vždycky říkali mé ateistické kamarádky. Když jsem si vzala Geba, naučila jsem se milovat ho i když tam nebyl. A myslím, že kvůli tomu jsem se pak naučila víc a lépe pochopit vztah mezi člověkem a Bohem. Ale víš co, mě je 25, nic z toho, co říkám neber vážně. A vůbec, proč zpovídáš mě, a ne někoho znalého života nejlépe na smrtelné posteli?!

...

Existuje nějaká speciální modlitba nebo nějaký patron pro rodiny vojáků?

Hmm to je dobrá otázka, nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Myslím, že Archanděl Michael je patronem vojáků, ale jistá si nejsem. Každopádně, existuje hromada knížek a modlitebních příruček pro manžele, z nichž jeden je v armádě. Já se modlím často hlavně růženec a spolu s Gabem se modlíme buď růženec nebo breviář nebo různé novény. Jsme hodně kreativní. :D

Lituješ toho, že sis vzala vojáka?

Rozhodně ne. Nevzala jsem si vojáka. Vzala jsem si Gabriela a on je náhodou voják. Ale to není důležité. Vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, jaké to bude nebo jak to zvládnu. Věděla jsem, že když to bude těžké, prostě to hodím na Ducha svatého a budu doufat, že mě v tom nenechá. A zatím mi to vychází, takže doufám, že si to nerozmyslí.


PS: Pokud se budete za Jill a Gabriela modlit, budou vám moc vděční. :-)

Josephine