Sodoma Gomora

Fenomén sexuálních revolucí je charakteristický pro dnešní společnost. Pomalu se nám vytrácí (nebo na ně zapomínáme) tradiční morálka, pohled na to, co je "dobré" (společností schválené), se posunuje.

K čemu to vede?

Na jednu stranu jsme extrémně liberální

• nevadí nám homosexuální chování;
• podporujeme názor, že svatba je jen cár papíru;
  
• potrat je svobodná volba matky;
  
• mít děti mimo manželství je normální;
  
• rozvody jsou normální...

A když se nám situace vymkne z rukou, vede to ke kampaním jako metoo, kdy najednou každý druhý muž spadá do kategorie sexuálního násilníka. (Viz. Kauza netflix, kde jsou zaměstnanci perzekuováni, pokud na někoho zírají déle než 5 sekund...)

Od vynálezu hormonální antikoncepce mají lidé představu, že právo na sex, je jedním ze základních lidských práv. Ale hádejte co? Je to blbost, jelikož sex zahrnuje (v ideálním případě) 2 osoby. Pokud ta druhá osoba s vámi nic mít nechce, je vám vaše právo na sex úplně na nic. A další věc, na kterou se často zapomíná je to, že sex má takový nepatrný nepříjemný vedlejší účinek, kterým jsou děti... (Viz. učebnice biologie pro 5. třídu)

Problém je v tom, kampaně jako metoo začínají většinou zoufalé feministky, které se chtějí vymezit vůči (podle mě neexistující) patriarchální kultuře a nadvládě mužů, tudíž jediný výsledek, který takové kampaně mají, je ignorace skutečného problému a opravdových obětí.

Co s tím?

Kvůli situaci dnešní společnosti se objevují Istanbulské úmluvy a podobné (odpusťte) hovadiny. My na to následně reagujeme peticemi a vášnivými diskusemi na sociálních sítích. Ale je tohle opravdu řešením? Nebylo by lepší ukázat lidem kolem nás tím, jak žijeme, že sex není něco, na co máte právo, ale je to způsob, jakým dáváte část vašeho já tomu druhému a z vašeho spojení vzejde nový život? Vzájemně se respektujete a znáte, jste schopni spolu o věcech mluvit, tudíž nepotřebujete žádné metoo. Nebylo by prostě lepší jít příkladem a vychovávat děti v tom, čemu věříme, než podepisovat petice a pranýřovat zbytek společnosti? Nevím, možná je už pozdě. Třeba je situace až tak vyhrocená, že je třeba jednat, ale já pořád upřímně doufám, že ne.

Josephine