Requiem aeternam dona ei Domine

V posledních dnech byl hlavním tématem online světa převoz ostatků kardinála Berana z Itálie do Prahy. A tak ani my nezůstaneme pozadu. 😉

Dnešní svět nám předkládá možnost dokonalé a bezstarostné budoucnosti, stačí si koupit tenhle prací prášek, tohle auto, nebo třeba tamten sprchový gel. Nechte své problémy rozpustit v lahodné smetanové zmrzlině s kousky belgické čokolády... a tak podobně. Jenže nic z toho vám vaše problémy nevezme. Nemůžeme říci, že by nám tak média, online svět a positive thinking hnutí úmyslně lhaly, ale vytvářejí jakousi iluzi a veřejně realitu popírají.

Kardinál Beran si svůj život možná také představoval jinak a určitě by ho persil prací prášek nebo colgate bělící zubní pasta nezachránily. Na začátku heydrichiády byl uvězněn, čekal popravu, ale nakonec byl převezen do Terezína, kde musel pracovat na úpravě trati, rozbíjel lomový kámen na štěrk. Za dva měsíce od zatčení byl převezen do Dachau. Jako vězeň v koncentračním táboře spoluvězně tajně zpovídal a vedl tajnou pastoraci. Byl ostatním velkou oporou a dodával jim odvahy.

Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu, jež učinil nebesa i zemi. (Žl 146, 5)

Komunistický režim Berana nenáviděl, komunisté se ho báli. Odmítal podřídit církev režimu, za což byl šestnáct let přemisťován z místa na místo, izolován. Komunisté doufali, že na něj lidé zapomenou a jeho vytrvalost přejde, ale to se nestalo. Jako poslední pokus vsadili tehdejší vůdci na exil. Kardinál Beran byl nucen opustit vlast. Za jeho odchod mu komunisté nabídli, že odvolají jimi navrženého kandidáta na arcibiskupa a na toto místo mohl nastoupit biskup František Tomášek.

Kardinál Beran byl velice oblíbený nejen mezi věřícími křesťany. Jeho život nebyl jednoduchý, a přesto to byl krásný dobře užitý život. Protože každý jeho den, byl žitý pro Krista. Mohl ztratit naději, mohl to vzdát, mohl začít kolaborovat s režimem. Život by byl jednodušší. Ale stál by za to? Mantra dnešní společnosti "Nedělej nic, co je ti nepříjemné!" je (bez urážky) hovadina.

Jak je tedy možné, že byl kardinál Beran tak vnitřně svobodný a šťastný člověk?

Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel?
Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlelý, není unavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. On dává zemdlelému sílu a dostatek odvahy bezmocnému. Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí a klopýtají. Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly, vznášejí se jako orlové, běží bez únavy, jsou bez umdlení. (IZ 40, 28-30)

Mějte víru,

Josephine