Podivuhodný případ George Pella

Před pár dny obletěla svět zpráva, že došlo k odsouzení kardinála George Pella, který byl souzen za pohlavní zneužívání. Téměř ve všech internetových diskusích je kardinál nazýván stvůrou, vyslancem satana a podobně. Samozřejmě těžko mohu vědět, kde je pravda, ale řekněme, že mám o celém průběhu procesu značné pochybnosti a pokusím se v dnešním článku shrnou proč.

Trocha historie

Kardinál Pell byl vysvěcen v roce 1966 a od roku 1987 zastával úřad biskupa v Melbourne (Austrálie).

V 80. letech měl údajně "zametat pod koberec" zneužívání dětí, kterého se dopouštěl kněz Ridsdale.

Jan Pavel II ho v roce 2003 jmenoval kardinálem

V roce 2013 ustanovil papež František sbor odborníků, kteří měli za úkol pomoci mu v reformě vatikánské kurie. Pell byl jedním z jmenovaných.

Papež František také jmenoval Pella do čela úřadu pro reformu Vatikánské banky a jiných finančních institucí.

V roce 2017 byl obviněn z pohlavního zneužívání, kterého se měl dopustit v 90. letech v Melbourne.

Koncem února 2019 byl zveřejněn odsuzující rozsudek.

Problematický titulek, který zveřejnila stránka idnes.cz

Byla to obyčejná penetrace, hájí právník kardinála, který zneužíval chlapce

O co šlo? Po soudním rozsudku se začala řešit otázka, jestli vzít či nevzít kardinála (77 let) do vazby. Pellův obhájce v soudní síni řekl, že díky absenci jakýchkoli přitěžujících okolností a faktu, že se jedná o skutek, klasifikovaný jako "běžná sexuální penetrace, které se dítě aktivně neúčastní", není požadavek vazby oprávněný.

Toto prohlášení bylo mylně chápáno jako doznání. Přitom obhájce pouze poukázal na to, že aby mohl být někdo vzat do vazby, musí být přítomny určité přitěžující okolnosti, které v případu kardinála Pella nejsou. Vůbec tak nešlo o řešení viny či neviny.

Okolnosti

Ke zneužití mělo dojít v 90. letech v sakristii Melbournské katedrály. Podle svědectví obětí, se měl kardinál po slavení mše svaté odebrat do prostor sakristie, kde se měl před dvěma 13letými chlapci obnažit, osahávat je, a přitom se uspokojovat.

Postřehy a fakta

1. Sakristie Melbournské katedrály je živým místem, kde neustále někdo chodí sem a tam. Neumím si představit, že by po hlavní nedělní mši nebylo v sakristii živo jako v mraveništi.

2. Podle obhajoby bylo na místě několik svědků, kteří byli v době údajného zneužití přítomni v sakristii.

3. Žádný z členů pěveckého sboru si nevšiml, že by dva chlapci (oběti) opustili své místo v době, kdy mělo k útoku dojít.

4. Jeden z chlapců, který dnes bohužel již nežije, se přiznal, že si celé obvinění vymyslel.

5. V Austrálii probíhá soudní řízení jinak než u nás. V případu kardinála Pella nejprve o vině rozhodovala porota, ve které nebyl žádný právník. Po odvolání se případ dostal před senát složený z několika soudců. V prvním řízení byl výsledek soudu: NEVINEN a to hlasováním 10:2. Až v novém řízení se porota shodla na opačném závěru.

6. V roce 1996 se Pell dostal na černou listinu australských politiků a intelektuálů, když odmítl podat svaté přijímání účastníkům LGBT pochodu před katedrálou. Příkladem ideologického útočníka je např. David Marr, levicový intelektuál, který veřejně podporuje homosexuály a gay komunitu v Austrálii. Navíc, v posledních letech se Austrálie posunula ve svém myšlení hodně doleva a pod taktovkou levice a ve svěrací kazajce politické korektnosti není místo pro svobodné a kritické myšlení.

7. Pell byl vždy brán jako velice konzervativní duchovní. Nikdy se nepřipojil k protestům proti "Humanae Vitae" a souzněl s učením Benedikta XVI a II.VK. Je trochu podezřelé, že se někteří "progresivní katolíci", kteří volají po změně sexuální etiky církve, podporují homosexuální svazky, rozvody, potraty a jsou první, kdo se nechá opít populistickým rohlíkem levicových liberálů, přiživují na incidentech, jako je právě případ kardinála Pella, a využívají je k prosazování vlastních zvrácených nápadů.

Závěr

V době, kdy ke zneužívání došlo, jsem ještě nebyla ani v plánu, natož na světě, takže nemůžu vědět, jestli se kardinál Pell skutečně sexuálního zneužívání dopustil či nikoli. Co ale vím je, že bychom měli ctít zásadu presumpce neviny a rozhodně nesouhlasím s prohlášením, že v případech zneužívání má oběť vždycky pravdu. Jakékoli podezření na nezákonné jednání ať už v církvi nebo mimo ni, musí být nahlášeno a prošetřeno. Pokud se vina prokáže, je třeba viníka potrestat.

Je třeba dát si pozor na politiky a duchovní, kteří místo faktů a argumentů hrají s emocemi. To bychom taky brzy mohli místo honů na čarodějnice pořádat hony na pedofily a ve jménu očisty církve je vyvažovat Biblí.

Josephine