Ježíš socialista

V jídelní hale Stanfordské univerzity visí obraz ("Poslední večeře hrdinů Chicana") známého malíře Antonia Burciaga. Má vzdávat hold Da Vinciho Poslední Večeři, ale namísto Ježíše a učedníků jsou na plátně vyobrazeni hispánští hrdinové. Uprostřed stolu, na místě, kde v původním obraze sedí Ježíš Kristus, je v Burciagově verzi tyranský vládce Che Guevara, známý výrokem "Ano, popravovali jsme, popravujeme a budeme popravovat". Jeden ze studentů se proti tomu ostře vyjádřil, ale (překvapivě) jeho názor je těžce nepopulární. (ZDE) Pro velkou řadu lidí je srovnání Che Guevary a Ježíše naprosto v pořádku, protože oba dva byli "socialisté", kteří osvobodili chudou, nejnižší vrstvu obyvatelstva. Barbara Ehrenreich tvrdí, že Církev se snaží potlačit Ježíšovo socialistické poselství o tom, že správný křesťan by měl pomáhat chudým.

V roce 2015 daroval prezident Bolivie (Evo Morales) papeži Františkovi "komunistický krucifix", na kterém je vyobrazen Kristus, ukřižovaný na symbolu komunistické strany Sovětského svazu. (kladivo a srp). Toto gesto mělo ukázat kompatibilitu komunismu a křesťanství. Samozřejmě, že každý člověk používající encephalon vidí, že je to naprostá blbost.Vzpomeňme na slova papeže Pia XI, který řekl, že nikdo nemůže být dobrý katolík a socialista najednou.

Zastánci Ježíše - socialisty ale tvrdí opak. Opírají se o tuto pasáž z Matoušova evangelia (25:40) "Král odpoví a řekne jim: 'Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.".

V čem je problém? Pokud definujete socialistu jako toho, kdo se stará o chudé, pak byl Ježíš do jisté míry socialista. Ale to bychom mohli říct skoro o každém. Socialistou v pravém smyslu není ten, kdo má touhu pomáhat potřebným. Socialistou vás dělá váš pohled na to, jaký druh ekonomického systému nejvíce prospívá chudým.

Kapitalismus je nejčastěji spojován se soukromým vlastnictvím. Oproti tomu, socialismus věří, že nejlepší je, když se vše dá do rukou státu, který spravedlivě rozděluje majetek a bohatství společnosti mezi jednotlivce.

Do obrázku socialismu podle druhé definice Ježíš rozhodně nezapadá.

Dobře, ale nedá se přeci jen říct, že Ježíš hlásal o socialistických hodnotách? Řekl přece "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!" (Marek 10: 23) a "Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!" (Marek 10: 21)

Podělit se s chudými je spíš o štědrosti než o socialismu. Navíc, Ježíš neříká nic o tom, že bychom měli náš majetek, peníze a bohatství dát do rukou státu, který to všechno spravedlivě rozdá nebo zdaní.

Ježíš často mluvil v podobenstvích, a tak je tomu i v této Markově pasáži. Když si přečtete celou kapitolu tak zjistíte, že v kontextu skutečně nejde o hlásání socialismu. Muž se ptá Ježíše, jak se dostane do nebeského království a ten mu odpovídá, že musí milovat Boha nadevše, včetně materiálních věcí. Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku. (Matouš 6: 24).

Když si vzpomenete Zachariáše, který byl výběrčí daní a nebyl mezi lidmi moc oblíbený, Ježíš se rozhodl povečeřet s ním a při té příležitosti se Zachariáš obrátil a rozhodl se dát půl svého majetku chudým. Jako správný socialista by se měl Ježíš ozvat, že půlka je málo, ať to kouká rozdat všechno! To se ale nestalo. Místo toho Ježíš řekl: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův." (Lukáš 19: 9)

Být bohatý v Ježíšově době většinou znamenalo tahat z chudých peníze pomocí nespravedlivých daní a nesplatitelných úvěrů. Jedno staré přísloví říká že "Každý boháč je buď zloděj anebo syn zloděje.". Proto v Matoušově evangeliu (Matouš 19:24) čteme: Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království." Tady se Ježíš odvolává na nekalé praktiky získávání peněz.

Dnes sice existuje řada způsobů, jak přijít k penězům zcela morálně, ale nemůžeme popřít, že je tady touha hromadit majetek a upínat se k materiálním věcem (viz. Motýle). Proto se musíme i my bránit proti lakotě. Bez ohledu na to, jestli jsme chudí nebo bohatí. Krásně to popisuje Lukášovo evangelium (Lukáš 12: 13-15): Někdo ze zástupu ho požádal: "Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví." Ježíš mu odpověděl: "Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?" A řekl jim: "Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.". Ježíš socialista by na mužovu otázku jen těžko odpověděl to, co odpověděl.

Zcela specifickým postojem je tzv. teologie osvobození, jejíž zastánci se snaží nějak zkombinovat Ježíšovu starost o chudé s Marxistickou ideologií. To je ale naprosto mimo už jen z toho důvodu, že z marxistického pohledu je socialismus/komunismus fáze, kdy dojde k vytvoření jakéhosi ráje na zemi. To je ale pro křesťany nepřijatelné, jelikož víme, že jako hříšní a nedokonalý nemůžeme za života dosáhnout něčeho takového, a ještě k tomu skrze adaptaci určitého ekonomického systému.

Závěr: Proč se tolik mladých lidí (bohužel i hodně věřících) i dnes shlédne v socialismu? Je totiž fajn cítit se jako hrdina, aniž bych přitom zvedla zadek z gauče.

Tímto článkem bych chtěla udělat reklamu nové knize Counterfeit Christs, kterou vydalo nakladatelství Catholoc Answers Press a autorem není nikdo jiný než skvělý apologetik Trent Horn. Najdete tam analýzu všech karikatur Krista, se kterými se můžete potkat.

Josephine