Jak se vyrovnat se smrtí hlavního hrdiny?

V dnešním čtení jsme slyšeli příběh jednoho z Ježíšových učedníků, který je celému světu znám pod jménem nevěřící Tomáš. Zná ho i značná část nevěřících, vstoupil v obecnější povědomí stejně jako třeba Jidáš.

Co si můžeme odnést z dnešního čtení?

Pokusme se vžít do situace, kterou nám Bible předkládá. Ježíš byl ukřižován a zemřel na kříži. Všichni se bojí, vše, v co věřili jako by padlo. Ježíš zemřel. Marie Magdalská se setkává se zmrtvýchvstalým Ježíšem. Apoštolové (ne všichni) se schovávají za zamčenými dveřmi ze strachu před Židy. Sestoupí na ně Duch Svatý a zjeví se jim Ježíš. Oznamuje jim své vzkříšení. Tomáš, který mezi nimi nebyl, když se jim Pán zjevil, jim nevěří.

Proč?

Učedníci následovali Ježíše dlouhou dobu, věřili jeho učení, vzhlíželi k němu. Je to jako když čtete Agátu Christie a víte (díky jistému nepsanému pravidlu mezi autorem a čtenářem), že ať už bude situace jakákoli, Poirot z ní vždy vyvázne živý, i když někdy jen o vlásek. Hlavní hrdinové jsou tak nějak nesmrtelní. Ježíš byl Tomášův hrdina (nadsazeně řečeno) a zemřel. Jako bytost snadno ovlivnitelná emocemi, se člověk může cítit zrazený, naštvaný, nejistý.

Co dál?

Ježíš se zjeví učedníkům podruhé a dává Tomášovi onen hmatatelný důkaz, po kterém toužil. A Ježíš pronáší slova, která jsou poselstvím pro nás, kteří jsme se s ním tváří v tvář nesetkali.

Ježíš mu řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili." (Jan 20, 29)

Tomáš představuje všechny nevěřící, hledající, skeptiky a ublížené lidi, kteří žádají důkaz. Vidíme kolem sebe násilí, smrt a zlo. Kdyby byl Bůh, nic z toho by přece nedopustil! Snadno se necháme svést falešnými představami o Bohu a o tom, jaký svět stvořil a jak by ho měl spravovat.

Tomáš uvěřil poté, co si sáhl na Ježíšovy rány. Dotkl se toho, co pro něj bylo symbolem zhroucení jeho víry. Ježíšovy rány ho uzdravily. (1 Petr 2,24)

A proto by pro nás měl být právě nevěřící Tomáš symbolem znovuzrození víry a objevení nové naděje. Mohl by nám sloužit jako inspirace k tomu, jak se máme chovat právě k nevěřícím a hledajícím v našem okolí. Svět se nedělí na borce, co chodí do kostela a póvl co sedí v neděli doma a kouká na studio Kamarád. Naše nevěřící přátelé musíme zvát k Bohu naším jednáním a měli bychom být otevřeni diskusím a měli bychom umět obhájit svoji víru. Život s vírou není snazší, jak si spousta lidí myslí. Řekla bych, že je mnohdy těžší. Ale následovat Boha se vždycky vyplatí.

"Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou" (Jan 12,26)

Josephine