Interrupce 2. část (Houslista)

Judith Jarvis Thomson a její Obrana potratu.

Argument se kterým přišla Thomson má dokázat, že potrat je morálně přijatelný. Znění analogie je následující:

Představte si, že se ráno vzbudíte a zjistíte, že jste připoutáni k houslistovi. Ke slavnému houslitovi, který je ještě k tomu v bezvědomí. Zjistilo se, že má závažné onemocnění ledvin a Spolek Milovníků Hudby (SMH) prozkoumal veškeré lékařské záznamy a zjistil, že vy jste jediní máte tu správnou krevní skupinu, takže vás unesli a v noci napojili váš oběhový systém na houslistův, takže vaše ledviny extrahují škodlivé látky z jeho krve (stejně jako z vaší). Ředitel nemocnice vám sdělí: "Podívejte, je nám to moc líto, ale to SMH vám tohle udělali, my bychom to nikdy nepřipustili, kdybychom o tom věděli. Nicméně, už se stalo a teď jste propojení. Pokud vás odpojíme, houslista okamžitě zemře. Ale nebojte, bude to takhle jen devět měsíců. Poté už bude dostatečně silný, aby se zotavil sám a bude bezpečné vás odpojit."

Pojďme si to rozebrat.

  • Zaprvé, těhotenství je přirozený následek pohlavního styku. Takže tady v tom nám teorie houslisty trochu hapruje. Zrovna mě nenapadá žádná činnost, která by měla za přirozený následek to, že se probudíte připoutaní k hudebnímu virtuosovi.
  • Zadruhé, ledviny nejsou přirozeně stvořené proto, aby sloužili někomu jinému než vám. Nečekají na to, až se probudíte napojení na jiného člověka, aby zajásaly, konečně!!! Kdežto děloha je přirozeně stvořená k tomu, aby v ní rostlo dítě. Navíc, dítě není nijak uměle napojeno na matku, ten proces je naprosto přirozený.
  • Za třetí, je zásadní rozdíl mezi zabitím a necháním někoho zemřít. Výsledek je stejný, ale důvody jsou jiné. Pokud se dobrovolně zbavím dítěte (zabiju ho), ať už nějakým práškem nebo lékařským zákrokem, to dítě zemře kvůli mně (Nebavíme se teď o případech, kdy je dítě či matka nemocné a hrozí smrt jednoho z nich apod., o tom bude jiný článek). Kdežto když se rozhodnu neposkytnout svoje ledviny jinému člověku, kterému ty jeho selhávají, kvůli nějaké nemoci, ten člověk nezemře kvůli mně, ale právě kvůli té nemoci, která napadla jeho ledviny.
  • Za čtvrté, což bych viděla jako velký problém dnešní společnosti, je to, že dítě a matka si nejsou přirozeně cizí. Alespoň tak by to být nemělo. Pohled Thompsonové nám v podstatě říká, že je absurdní čekat od matky, že by měla mít nějaké povinnosti či city k vlastnímu dítěti. Co kdyby to bylo jinak. Co kdyby se matka probudila po nehodě a zjistila, že je připoutána ke svému dítěti, za stejných podmínek jako s houslistou. Která matka by se nechala dobrovolně odpojit od svého vlastního dítěte? Myslím, že nikdo z nás neví, jak by se zachoval, ale při té představě je nám něco v podvědomí říká, že odpojit se od vlastního dítěte by špatné.
  • Za páté, pokud matka neuznává právo dítěte na život ještě, než se narodí (což je chvíle, kdy je nejzranitelnější a závislé), jak po ní pak můžeme chtít, aby tato práva respektovala po jeho narození?

Myslím, že neplatnost tohoto argumentu je do očí bijící. Jedna nula pro život! 😉

Josephine