Existuje ďábel?

Moje předsevzetí přidávat články jednou či dvakrát týdně dopadlo přesně podle očekávání. (Nenapsala jsem ani čárku). Ale koupila jsem si na to fajnový sešítek, barevné pastelky, motivační razítka a všechno šoupla do krabice s názvem "roztomilý věci který nikdy nepoužiju ale prostě se mi líbí".

Tímto končím s ospravedlňováním a posvítíme si na někoho, kdo v semináři prokrastinoval asi ještě víc než já na střední. Generální představený jezuitů, Arturo Sosa dal před dvěma lety rozhovor španělskému deníku El Mundo, ve kterém mimo jiné zpochybnil reálnou existenci ďábla. (Cítíte to? Něco tu smrdí... to se asi pálí heretik...)

"Podle mě je zlo součástí tajemství svobody. Pokud je lidská bytost svobodná, může volit mezi dobrem a zlem. Křesťané věří, že jsem stvořeni k Božímu obrazu a podobě, přičemž Bůh je svobodný, ale Bůh vždy volí dobro, jelikož je naprostým dobrem. Vytvořili jsme symbolické figury, jako je ďábel, abychom vyjádřili zlo. Také sociální podmínky jsou takovým ztělesněním, neboť existují lidé, kteří tak [zle] jednají s ohledem na prostředí, kde je těžké jednat opačně."

V originále si článek můžete přečíst ZDE.

No a co se nestalo, tento srpen se nechal opět slyšet a na otázku, zda existuje ďábel odpověděl.

"Je třeba rozumět kulturním elementům, poukazuje-li se na tuto postavu. V jazyce sv. Ignáce z Loyoly je zlý duch, který tě vede ke konání věcí, jdoucích proti Božímu duchu. Existuje jako personifikované zlo v různých strukturách, ale ne v osobách, protože není osobou; je to způsob uskutečňování zla. Není osobou tak jako člověk. Je to způsob zla, který je přítomen v lidském životě. V lidském vědomí jsou dobro a zlo v permanentním boji, a máme způsoby, jak je indikovat. Známe Boha jako dobrého, cele dobrého. Symboly jsou součástí reality a ďábel existuje jako symbolická, nikoli jako osobní realita." (ZDE)

Ve druhé kapitole knihy Jób (Jób 2, 1-6) čteme, jak ďábel předstoupil před Hospodina. Pokud by byl ďábel skutečně symbolické vyjádření zla, které existuje v každém z nás, znamenalo by to, že Bůh, který je dokonalý, mluví ke svému ďábelskému "já". A my víme, že Bůh nemá žádné ďábelské alter ego.

Pro spoustu lidí Sosův výrok není vůbec problematický, protože mají zcela mylné pojetí osoby. Pojmy jako "osoba" a "člověk" mnoha lidem splývají. Samozřejmě, že Satan není člověk, jako váš soused, nepotkáte ho v tmavém sklepě a fakt vás neprobodne trojzubcem nebo nestrčí do pytle. To ale neznamená, že není osobou.

Podle Boethia, je osoba "individuální substance rozumové přirozenosti". Zkrátka má rozum a vůli. Katechismus ve článku 330 hovoří o andělech a je tam jasně uvedeno, že: "Jako bytosti čistě duchovní mají rozum a vůli: jsou to bytosti osobní a nesmrtelné. Všechny viditelné tvory převyšují dokonalostí, jak o tom svědčí lesk jejich slávy."

Reálným důkazem existence ďábla je podle mě fakt, že existuje řada lidí kteří tvrdí, že nenarozené dítě taktéž není osobou a je tudíž legitimní ho zabít.

Sv. Jan Pavel II velmi silně varoval před démony a jejich reálnou existencí. Stejně tak současný papež František, v několika homiliích zdůrazňoval, že: "Ďábel není symbol, ale reálná osoba." A že: "boj mezi dobrem a zlem není abstraktní věc, ale reálný konflikt mezi Ježíšem a ďáblem".

A pochybuji, že by zrovna Sosa měl v úmyslu kritizovat současný pontifikát, protože jsou spolu velmi zadobře.

Sosovo prohlášení kritizovala řada významných osobností v Církvi, mezi nimi například kardinál Burke, který upozorňoval na nebezpečí spojené s takovýmto výrokem. Slyšet se také nechala asociace exorcistů, kteří mají s ďáblem reálnou zkušenost a rozhodně nesouhlasí s tvrzením, že jde pouze o symbol.

V roce 2017 Sosa pronesl několik dalších kontroverzních tvrzení, například zpochybnil pravdivost Evangelií a Ježíšovo učení o cizoložství v případě rozvedených lidí, kteří spolu žijí. Jeho argumentem bylo, že nikdo tehdy neměl diktafon, aby zaznamenal Ježíšova slova.

No, Ježíšova slova nikdo možná na diktafon nezaznamenal, zato Sosu budou jeho výroky pronásledovat asi ještě dlouho.

Josephine