Domácí puťka?!?!

V sobotu budeme vstupovat do nového období - adventu což znamená, že v sobotu si budete moct otevřít první políčko našeho Božího adventního kalendáře! 😉

Včera se mi na hodině poezie 20. století snažila paní profesorka na mluvit, že katolická církev nenávidí ženy a dokazuje to postoj církve k panně Marii, která je poslušná domácí puťka... nevím jak vy, ale mám v těchto případech dost problém dodržovat takové to "miluj svého nepřítele" a nezarazit jí kružítko mezi oči. Dopálilo mě to natolik, že jsem se rozhodla věnovat dnešní článek právě Panně Marii, která byla všechno, ale určitě ne domácí puťka.

V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova. (Luk 1, 39)

Kolik toho tak za den nachodíte? Já teď na erasmu chodím mnohem víc, ale i tak se nedostanu nad 15 km za den. Většina lidí ujde tak 6 000 kroků denně, což odpovídá zhruba 4 km. To, co vidíte na mapce, je cesta, kterou ušla Marie, když se vydala navštívit Alžbětu (cca 130 km vzdušnou čarou, což bude tak 280 km pěšky, záleží na tom, kudy to vezmete). Respekt.


Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: "Už nemají víno."

Ježíš jí řekl: "Co to ode mne žádáš (ženo)! Ještě nepřišla má hodina."

Matka řekla služebníkům: "Udělejte, cokoli vám nařídí."

(Jan 2, 3-5)

Tuhle scénu mám strašně ráda. Ráda si všechno opravdu barvitě představuji, protože se tak mnohem lépe vžijete do příběhu. Představme si tedy svatební veselí a to pořádné! Dnešní svatby jsou taková rychlovka, ráno obřad, pak hostina, nějaké ty fotky a rychle aby hosté nečekali. Ti mladší plní sil slaví až do rána. Pokud byste tehdy uspořádali podobnou svatbu, pravděpodobně byste moc úspěchu nesklidili. Židovská svatba tehdy trvala klidně celý týden. Dalším zvykem bylo, že ženy a muži měli oddělené prostory. Při tak dlouhém veselení není divu, že je velká žízeň, což ale v tomto případě znamená velký problém, protože svatba bez vína, to už to rovnou můžete zabalit. Nicméně situaci zachraňuje Marie (ehm ehm, domácí puťka), zvedne se a vejde do "mužského prostoru" a diskrétně promluví ke svému synovi. "Došlo víno. Nemají co pít." A Ježíš, může se nám zdát, že skoro až podrážděně odpovídá "To ale není náš problém.". Já si tady mnohem radši představuji Ježíše, který přeloženo do jazyka dnešní doby, říká něco jako: "Mami, ještě ne.". Proč? Protože Ježíš ví moc dobře, že první zázrak spustí lavinu událostí, které víme dobře jak skončí. Znáte ty americké filmy, kde je vždycky nějaká celebrita, která se v přestrojení za "normála" dostane ven ze své bubliny a najednou má hroznou chuť užívat si svobody a volného pohybu, aniž by ho/ji pronásledoval dav šílených fanoušků? Přesně takhle si představuju Ježíše v téhle epizodě.

Ale co udělá Marie? Jako poslušná "domácí puťka" by asi řekla: "Nojo, máš pravdu, však já už mlčím.". Udělá tohle Marie? Samozřejmě, že ne. Nasadí svou tvrďáckou tvář a nehodlá se synem diskutovat. Sebere se a řekne sluhům, aby udělali vše, co jim Ježíš nařídí. A ten ji poslechne, a tak dojde na první zázrak.

Na závěr téhle části evangelia si představuji Marii, jak odchází od Ježíše, ale má slzy v očích. V tom je síla jejího charakteru a v tom (vážená paní profesorko) je síla pravého feminismu. Není to o tom dokázat, jestli Marie byla drsná amazonka nebo domácí puťka. Protože Marie nebyla ani jedno. To je důvod, proč extrémní feminismus nemá šanci u rozumného člověka obstát. Marie udělala v určitou chvíli rozhodnutí, které pro ni bylo těžké, donutila Ježíše spustit tu lavinu událostí a žít s tím, že ví, jak to dopadne, že ví, že tím o Ježíše přijde, protože pro něj má Bůh velké plány. Nezůstane s ní doma a nebudou si po večerech povídat a chroustat moučné placky.

Když se tak díváte na obrazy a sochy, které vyobrazují Pannu Marii, vypadá spíše jako hollywoodská herečka. Perfektní vlasy, bezchybná pleť, hubená, jemné rysy...ale před tím vším, to byla prostě drsná a citlivá židovská holka, se kterou se život nemazlil, která se sebrala a těhotná šla na špacír kdo ví kolik kilometrů a které Bůh dal sílu ve správných chvílích dělat těžká, ale správná rozhodnutí.

Není tohle mnohem lepší obrázek Panny Marie, než ty dva extrémy, které nám dnešní feministický pohled na svět (pořád mluvím o vás, paní profesorko) nabízí?

Josephine

PS: Když budete mít čas a vzpomenete si, moc vás prosím o modlitbu za svou paní profesorku. Ať už je její zkušennost s církví a Pánem Bohem jakákoli, určitě ještě není pozdě to změnit. +++