Svatý týden ve Šanělsku

Velikonoční svátky jsou ve Španělsku součást kulturní tradice. Slaví je všichni, i když nejsou věřící. Pokud tam pojedete, aniž byste věděli cokoli o tamní kultuře, možná budete lehce v šoku. Jak to probíhá?

Každý den je několik procesí, která mají na starosti různá bratrstva daného města. Každé bratrstvo má svůj originální na míru šitý oblek, některá mají obleků více, na různé sváteční dny. Členové bratrstva, se mezi sebou oslovují "bratře". Stát se členem takového bratrstva nemusí být lehké. Některá povolují vstup jen příslušníkům určitého rodu, jiná jen obyvatelům daného města, ale jsou i taková, která jsou otevřená všem. Podmínkou je jen křest a zaplacení poplatku, který se pohybuje kolem 30 euro na rok. Za tyto peníze bratrstvo pořizuje květiny a dekorace do velikonočních průvodů, šije oblečení pro sochy, které následně "vyvolení" nesou v průvodu a tak podobně. Každé procesí vychází z nějakého kostela, odkud vyvolení členové bratrstva nesou na ramenou obrovský "stůl" na kterém stojí nějaká socha, která je charakteristická k danému dni. Ty nejtěžší váží tolik, že každý nosič má na zádech až 50 kg. Procesí jsou dlouhá několik kilometrů a mohou trvat i čtyři nebo pět hodin. Ti odvážnější nosiči složí rok dopředu přísahu a ve slavnostní den jdou v průvodu (s až 20-50 kilo na zádech) bosí. Jako člověku, který nezná danou kulturu, vám to může připadat šílené. Zvlášť když jsou dny, kdy o svátcích mrzne nebo městem pověření lidé nestačí odklidit střepy z rozbité sklenice od piva ze silnice a ráno můžete vidět na zemi krvavé stopy. Kdo by něco takového chtěl dělat? Jednoduše, všichni. Být nosičem je obrovská pocta a lidé to berou jako akt pokání. Zapisují se na dlouhé čekací listiny, kdy čekací doba může být až pět let.

Teď už k samotným dnům.

Vše začíná bolestným pátkem (Viernes de Dolores), kdy vychází procesí s pannou Marií bolestnou z kaple v centru města. Při procesích je naprosté ticho, jediné, co je slyšet jsou údery bubnů, které doprovází nosiče, aby se jim snáze udržoval krok.


Poté následuje vášnivá sobota (Sábado de Pasión) a nám známá květná neděle. Ta je jedním z nejhezčích dnů, jelikož je plná tance a procesí probíhá přes den, je veselé a celkově atmosféra je odlehčenější.

Na svaté pondělí, úterý i středu probíhají procesí v noci, jelikož se jedná o pracovní dny. Až o zeleném čtvrtku, kdy je státní svátek, jsou procesí celý den. Lidé stojí na ulicích i pět hodin předem, aby dobře viděli. Po posledním průvodu, který jde o půlnoci, se všichni odeberou do barů a tráví noc venku, chozením z baru do baru. V pátek ráno jdou na "pašijskou" do kostela, kde probíhá scéna ukřižování Krista a následuje průvod, který je jedním z nejdelších.

Na bílou sobotu je půlnoční vigilie v katedrále a jedno z procesí, které tento den jdou, je čistě dětské. Můžete v něm vidět stovky dětí různého věku, včetně maminek s kočárky. Neděle vzkříšení je vrcholem celého týdne, kdy lidé jdou v průvodu s květinami, atmosféra je veselá, nedodržuje se přísný zákaz mluvení, naopak, skanduje se a tleská.


Návštěva Španělska v době Velikonoc určitě stojí za to, i když, záleží na tom, do jakého města se vydáte. Každé město má svá procesí, své sochy, svá bratrstva. Někde jsou procesí krásná, sochy nádherně zdobené a atmosféra živější, jinde je to jen otázka peněz, jelikož turisté zaplatí za hotely a stravu a suvenýry spoustu peněz, ze kterých pak město žije. Nečekejte přeplněné kostely, na to se nehraje. Španělé jsou sice silně katoličtí, ale do kostela moc nechodí. Mše jsou sice každý den třeba třikrát někdy i více, a to v každém kostele, ale většinou tam nenarazíte na nikoho mladšího 60 let. Většina kostelů nepoužívá živou hudbu, ani sbor, jelikož na to nemají personální zajištění. Hraje tam buď hudba puštěná z přehrávače nebo vůbec. Kněží jsou extrémně rychlí, zvládnou odsloužit mši za půl hodiny a za deset minut další. Ministranti tam moc nefungují, dost často jsou na to kněží sami. Ale opět záleží na místě, kde zrovna jste. Třeba Salamanka má v centru přes šest kostelů a v každém se slouží mše, včetně malých kaplí. Kostely jsou nádherné jak zvenku, tak zevnitř, žádní tlustí, zlatí andělíčci. Dominuje kámen a dřevo. Lidé (i když do kostela nejdou) se o budovu starají, berou ji jako kulturní památku, na kterou jsou náležitě pyšní.

Velikonoce u nás jsou mnohem více o vašem zážitku, jako jednotlivce. Jde o váš prožitek a vaše vnímání, kdežto ve Španělsku je to mnohem více masová kulturní záležitost. Chyběl mi tam osobní prostor, abych mohla v klidu prožít ukřižování a vzkříšení. Postrádala jsme místo pro modlitbu. V obležení davu, když vám umrzají nohy, se těžko soustředí. :D Velikonoce beru jako čas, který ráda trávím s rodinou, což byla další věc, která mi moc chyběla. Jsem moc ráda, že jsem měla možnost podívat se do zákulisí přípravy průvodů a mohla jsem si vyzkoušet něco jiného, ale doma je doma a obzvlášť Velikonoce, bychom měli prožít v klidu a soustředění.

Josephine