V kolárku s kočárkem

Nikdy jsem nebyla velikým zastáncem celibátu, jsme přece tvorové společenští, říkala jsem si. Četla jsem Marka Orko Váchu a poslouchala přednášky Zbigniewa Czendlika, který nadšeně říkal: "Vzbuďte mě až se zruší celibát!". Mají pravdu?

Nedávno (jen co se začaly v médiích řešit skandály zneužívání kněžími) se návrh na zdobrovolnění (nikoli úplné zrušení) celibátu opět dostal do debaty. Někteří naznačovali, že na vině oněch skandálů je právě ten zlý celibát. O tom, proč je to hovadina, můžu psát někdy jindy. Teď bych se s vámi chtěla podělit o svědectví jednoho muže, který je takovým dvojím agentem. I když, jako agent tajných služeb by určitě brzy dostal padáka, není zrovna moc nenápadný, spíš naopak. Jmenuje se Joshua Whitfield a tohle je jeho zkušenost.

V roce 1980 papež Jan Pavel II povolil kněžské svěcení ženatých duchovních episkopální církve, kteří se rozhodli konvertovat ke katolicismu. Joshua Whitfield v roce 2009 opustil anglikánskou církev a tři roky na to byl vysvěcen na kněze. Momentálně působí v Dallasu (Texas), je ženatý a má čtyři děti.

Proč by si katolická církev měla chránit kněžský celibát?

"Já a má manželka máme čtyři děti, náš dům se otřásá v základech, je to dům kde se vám nedostane doporučených osm hodin spánku, vlastně, stěží se dostanete na šest...Ale za nic na světě bych neměnil." začíná Joshua.

"Celibát má v katolické církvi dlouholetou tradici, jako povinnost se ustanovil ve 12. století, chápeme ho jako oběť Bohu a církvi. Jako katolický kněz musíte sloužit lidem a Bohu a plně se věnovat kněžskému poslání. Rodina a kněžství, to je jako dvě práce na plný úvazek."

Dobře, ale přesto vy jako katolický kněz takto fungujete, nelitujete toho a zdobrovolnění celibátu pokládáte za špatný nápad.

"To, že by měl být celibát zrušen nebo zdobrovolněn se často ozývá od lidí, kteří nevědí, co kněžské povolání obnáší. V dnešní době není moc IN tvrdit, že nepotřebujete sex k tomu, abyste byli šťastní. Stejně tak myšlenka, že by zrušení celibátu vymýtilo sexuální zneužívání v církvi je mýtus. Podle statistik většina zneužívání se odehrává v rodinách, takže v nedostatku pohlavního styku to nebude.

Kdykoli sloužím mši nebo když zpovídám, pořád myslím na svou rodinu a je to logické, tak velké pouto nemůžete jen tak zrušit. Snažím se dobře si připravovat kázání, modlit se za lidi ze své farnosti a k tomu nezapomenout odvézt děti na baseball. Občas mi říkají, že jsem málo s nimi. A to bolí.

Většina lidí si myslí, že já jako ženatý kněz budu první, kdo bude hlasovat pro zrušení celibátu. Ale opak je pravdou. Vlastně, všichni ženatí kněží říkají to samé. Církev, chraň si svůj celibát!"

Jak na vás jako na ženatého kněze reagují lide?

"Víte, jsem tak trochu jako zvířátko v zoo, druh na pokraji vyhynutí. Pamatuji si, když jsme s manželkou navštívili Řím a já tlačil kočárek se svým synem, měl jsem na sobě kleriku, kolárek a šinul jsem si to prostředkem svatého Petra k oltáři. Za mnou šla manželka a snažila se neztratit z dohledu zbývající tři naše ratolesti, které (nadšené z toho, že je na ně maminka sama) rozebíraly chrám na kousíčky. Lidé si nás fotili, turisté na nás ukazovali a bylo to vážně legrační.

Někteří lidé přestali chodit do naší farnosti, kvůli tomu, že se jim nelíbí představa, že by přijímali od někoho, kdo má rodinu, manželku a nezapadá do toho -normálu-. Když přijde někdo nový a vidí po mši mé syny, jak na mě volají -táto-, s ostychem se přiblíží a vyptávají se, jestli to jsou skutečně mé děti. (Kluci se mi pak schovají pod -sukni- a nedůvěřivě si tázajícího prohlíží. Je to pro nás všechny těžké, ale já a má žena jsme se rozhodli pro tuto cestu, protože věříme, že katolická církev je náš domov a že je to ta skutečná a jediná církev, je to cesta ke spáse.

Nejsme nějaký experiment Vatikánu, nejsme pokusní králíci, aby církev zjistila, jestli to funguje. I my přinášíme velkou oběť a moje žena to odnáší asi nejvíce ze všech.

Ohledně pozitivních reakcí lidí, vzpomínám si, když můj syn měl zlomenou nohu a já se o něj staral, lidé z farnosti nám nosili jídlo. Bylo to hrozně milé. Věděli, že nestíhám.

Na závěr bych chtěl říct, že to, že já jsem pro zachování celibátu do budoucna neznamená, že v případě, že by se papež František rozhodl celibát zdobrovolnit (už o tom párkrát mluvil), bych katolickou církev opustil, to v žádném případě."

V případě, že by vás zajímalo více o Joshuovi a jeho dětství, doporučuji jeho rozhovor pro EWTN

https://www.youtube.com/watch?v=ziZa8xv7lKQ

Josephine