Job did a good džob

Znáte Jobův příběh? Je jedním z mých nejoblíbenějších z celé Bible, ale nebylo tomu tak vždycky. Pokud patříte k lidem, co vždycky Joba brali jako něco příšerně depresivního nebo jako špičkovou ukázku Boží nespravedlnosti, pak vám chci nabídnou jiný pohled a možná pak vezmete i tuhle číst Bible na milost.

Job je muž, který žije počestný a dobrý život, je jako ukázka dobrého křesťana. Přesto se v jeho životě odehrají hrozné věci, musí překonat spoustu překážek. To všechno se odehraje prostě jen tak, ne jako trest za hříšný a špatný život.

Proč Bůh dopouští, aby se zlé věci děly dobrým lidem?! Tuhle otázku můžete slyšet od svých nevěřících přátel a možná si ji taky sami občas pokládáte.

Beru Joba jako první ukázku apologie. Apologie je v podstatě obrana křesťanství, jednoduše se snažíte vysvětlit a obhájit vaši víru. Bůh není jako akce a reakce. Hřích = trest, modlitba = hodinky s vodotryskem. Bylo by to logické a mnohem jednodušší, kdyby to tak fungovalo. Nicméně, Job neudělal nic tak hrozného, aby v životě tak moc trpěl. Tak proč?

Abychom mohli tuto otázku zodpovědět, musíme se vrátit na začátek příběhu.

"Jednoho dne, když synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina, přišel s nimi i Satan" (Job 1, 6)

Satan vstupuje do hry hned v první kapitole. Znamená to tedy, že za všechno špatné na světě může Satan? Ne, ovšem že ne. Představme si tu situaci. Andělé přijdou před Boha a je mezi nimi i Satan. Bůh vyzdvihuje Joba jako příkladného muže a dobrého člověka. Satan ale nesouhlasí, je přece snadné milovat Boha, když se má člověk dobře a nic mu nechybí. A začíná taková nebeská hra. Nadsazeně samozřejmě.

Jobovi se v životě začnou dít hrozné věci, nechápe to, ani jeho rodina a přátele to nechápou. Jeho žena ho dokonce přesvědčuje ať prokleje Hospodina, vždyť takové zlo si v životě nezaslouží po tom všem, co Bohu obětoval. Ale Job se víry nevzdává a v bolesti chválí Hospodina ještě více.

V čem je tedy tenhle příběh tak cenný? Připomíná mi to chvíle, kdy jsem jako malá vyšívala. Vlastně to dělám dodnes, když něco zašívám. Po zašití zvenku nepoznáte, že jsem měla na kalhotech díru jak vrata do stodoly. Ale jakmile je otočíte rubem navrch, zděsíte se při pohledu na tu změť šňůrek, uzlíků a nelogicky jdoucích nití, nad kterými jsem pronášela hodně neslušných slov. A stejně tak je to i s naším životem. Díváme se na něj z našeho pohledu, z pohledu člověka, který je uvnitř. Vidíme tu změť nití a nechápeme, co se to děje. V Božích očích je ale všechno součástí něčeho většího, Bůh vidí ty krásně zašité kalhoty, není svázán časem, pro něj je vše otázka věčnosti, kdežto náš čas a jeho vnímání je omezené, a tak jsou věci, kterým jednoduše nerozumíme. Musíme jen věřit, stejně jako Job, že Bůh je dobrý a Bůh má plán. Myslet si, že Boha známe a můžeme předvídat jeho jednání, a dokonce ho poučovat... to už nám Jobův příběh ukázal jako špatnou cestu.

Nebojte se mluvit s lidmi, co mají jiný názor na vaši víru a na fungování světa. Buďte připraveni jim dát odpovědi. Sami pro sebe si odpovězte na otázku, "Proč věřím v to, v co věřím?".

A abyste neřekli, že nebyl happy end ... ;)

"Nakonec Job zemřel stár a nasycen životem." (Job 42, 17)

Josephine