Důstojný pane, otče, pane faráři nebo prostě Pepo?
Za absenci článků v minulém týdnu může moje pravá horní osmička a příšerně arogantní primář zubní chirurgie. Stejně podezírám Lazara, že začal zase dýchat jen proto, že mu hrozil odvoz do českobudějovické nemocnice...
Nedávno se objevil na katolické scéně objevil článek francouzského kněze (Jean-Pierre Roche), který si získal velkou popularitu a je v něm pár zajímavých věcí, které bych dnes ráda analyzovala trochu blíž. Pokud občas zajdete se svými protestantskými přáteli na jedno, možná dojde řeč na Matouše 23: 8-9) Vy však si nedávejte říkat 'Mistře': jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno 'Otec': jediný je váš Otec, ten nebeský.
Stejně argumentuje i Roche, když udává tři důvody, proč by lidé neměli kněze oslovovat "otče".
- Nový Zákon nám to zakazuje
Kdybychom vzali verše 8-9 doslova, nemohli bychom titulem "otec" oslovovat ani svého biologického otce. Když se podíváme na kontext celé kapitoly, tak uvidíme, že Ježíš mluví spíše o titulech, které dáváme někomu z úcty. Nabádá nás, abychom na takových osloveních nelpěli, neboť kdo se povyšuje, bude ponížen a naopak. Navíc, podívejme se na Pavlův list do Korintu, kde píše: "Nepíši to proto, abych vás zahanbil, ale abych vás jako své milované děti napomenul. I kdybyste měli tisíce vychovatelů v Kristu, otců mnoho nemáte, neboť v Kristu Ježíši jsem vás já přivedl k životu skrze evangelium." (1 Kor 4: 14-15). Stejně tak Pavel často mluví o Timoteovi, jako o svém synovi. Právě proto jsem k vám poslal Timotea, svého v Pánu milovaného a věrného syna. On vám připomene můj způsob jednání v Kristu, jak učím v každé církvi. (1 Kor 4,17).
Ježíš nám tedy nezakazuje užívat oslovení jako "učitel" nebo "otec", jen nás varuje před jistým druhem osobního kultu, ke kterému bychom mohli začít mít sklony.
- Oslovovat kněze "otče" je dětinské
Roche tvrdí, že v případě, že je "obyčejný" člověk na stejné úrovni jako kněz, jsou si rovni, tak není možné, abychom kněze oslovovali "otče". Jednoduše nám to nepůjde z pusy, protože už samotné oslovení v sobě ukrývá nadřazenost jednoho ze subjektů. Máme zafixované, že rodiče musíme poslouchat. Jak můžeme vyjádřit nesouhlas s něčím, co kněz říká, když máme jeho osobu spojenou s oslovením "otec"? Roche doslova píše: How do we dare express disagreement if, in doing so, we must "kill the father"? Catholics are not children who have to say "amen" each time the priest has spoken.
Slovní spojení "zabít otce" mi přijde trochu přehnané, stejně jako si nemyslím, že by snad katolíci byli přesvědčeni, že kněz má vždycky pravdu, nebo že cokoli řekne je svaté. Nevím, jak často se to stává vám, ale já častěji si při kázání říkám "zase plácá" než "ó důstojný otče, prosím, mluvte dál".
Malé děti přirozeně s rodiči nediskutují a pokud ano, většinou to končí domácím vězením, zákazem bonbónů nebo v těch "modernějších" kruzích, zabavením elektroniky. Ale jak dospívají, vztah mezi rodiči a dítětem se vyvíjí. Těžko dáte svému třicetiletému dítěti zaracha nebo mu snížíte kapesné. Když můžeme mít dospělý vztah s našimi biologickými rodiči, proč bychom ho nemohli mít s těmi duchovními?
- Oslovení "otče" vytváří nezdravé pouto
Podle Rocheho může oslovení "otče" vytvářet psychologicky nezdravé pouto závislosti. Konkrétně mu vadí posvátnost otcovství, v čemž vidím trochu problém. Je to právě ten vztah synovství, kterým se křesťanství liší od dalších monoteistických náboženství. Možná by se Rochemu více líbil systém Islámu, kde ve vztah mezi Bohem a člověkem chápán spíše jako vztah služebník-pán.
Chápu Rocheho snahu bojovat proti klerikalismu, ale zpochybňování role kněze jako otce, podle mě není cestou. Pokud bychom brali jeho slova vážně, mohlo by to vést v krajním případě ke zpochybňování klíčových dogmat katolické církve, jako je třeba Boží otcovství.
Závěr:
Problém s rolí kněze jako otce má ve většině případů jeden důvod. Daný
člověk nemá zkušenost se zdravým vztahem otec-dítě. Což je hrozně smutné, ale
neznamená, že je něco špatně s kněžským otcovstvím. Pouze to znamená, že
je něco špatně s představou otcovství, jakou daný člověk má. Nebojujme
s otcovstvím, bojujme s mylnými představami.
Josephine