Co když...
Nedávno jsem se ocitla v celkem prekérní situaci, která mě donutila přemýšlet. (Což se nestává moc často.) Jako člověk, který se ve víře narodil, občas beru některé věci za automatické a ani nad nimi nepřemýšlím a když za mnou pak moji právě konvertující přátelé přijdou s nějakou otázkou, sama se divím, proč mě to nikdy nenapadlo. Co když je mě blízká osoba v tíživé životní situaci, ale vyloženě si nepřeje, aby se za ni kdokoli modlil?
Nám do víry narozeným, se občas může stát, že kolem sebe nevědomě vytvoříme jakousi bublinu. Máme věřící přátele a věřící rodinu. Pohybujeme se mezi věřícími, vyhledáváme je. (Což není špatně, btw.) Oproti tomu konvertité se často setkávají s odmítnutím v rodině, nepochopením mezi přáteli apod. V dobré vůli pomoci někomu v nesnázích pak nabídnou to nejcennější, co mají, modlitbu. Načež se ozve "Hlavně ať tě ani nenapadne se za mě modlit!" nebo "Až tady nebudu, nechci, aby se za mě někdo modlil! Jestli nějakej Bůh existuje, stejně přijdu do pekla.".
Zaprvé, tito lidé mají často pocit, že modlitba je něco jako černá magie. Představují si vás nad kotlíkem vroucího lektvaru, jak mícháte dvakrát doleva a dvakrát doprava, hlavně to nesplést, mohlo by to bouchnout. Mají strach, že jim vaše modlitba vezme svobodu a oni pak podlehnou stejnému bludu jako vy, stanou se z nich ovce. Vy nic takového samozřejmě neděláte, takže vaše modlitba, jim uškodit nemůže. Nakonec, stejně to rozhodnutí bude na nich. Můžete se modlit za to, abyste VY jim byli dobrým příkladem a oni ve VÁS viděli krásu Boha a jeho učení.
Zadruhé, pokud váš blízký zemřel a vy víte, že si nepřál, abyste se za něj modlili, upřímně... on už se na to asi dívá jinak. Je v úplně jiné situaci, než byl, když pronášel onu prosbu. Možná si právě přeje, abyste ho neposlouchali a modlili se za jeho duši, protože už poznal Boha a lituje, že byl tak odmítavý. Opět mu vaše modlitba nemůže uškodit. Jedině pomoct a opět je to rozhodnutí stejně a jen na něm.
Modlitba je mocná a je to to nejcennější, co máme v rukou.
Modlitba není křížová výprava ani voodoo. Není to nic násilného ani nic
špatného, i když to druhý člověk odmítá.
Modlila jsem se za tohoto chlapce a Hospodin mi dal, zač jsem ho tak naléhavě prosila. (1 Sam 1, 27)
Vstoupil, zavřel dveře, aby byli sami, a modlil se k Hospodinu. (2 Král 4, 33)
Neboť ty, Bože, jsi svému služebníku ohlásil, že mu vybuduješ dům. Proto tvůj služebník našel odvahu modlit se před tebou. (1 Paral 17, 25)
Josephine